Rozhovor: Historie nás učí chápat souvislosti - S Jiřím Hoskovcem o historii, knihách a spolupráci  

Co ovlivnilo vaši volbu stát se psychologem?

Když mi bylo asi patnáct, vzbudila můj zájem o psychologii zejména americká práce profesora S. Stansfelda Sargenta „Základy psychologie – Základní učení velkých psychologů“, která vyšla česky v překladu J. Součka v Praze v roce 1947. Prostudoval jsem ji brzy po jejím vydání. Velmi mě v ní zaujaly mj. bohaté životopisné poznámky typu „Kdo je kdo ve světové psychologii“.

Jste znám jako psycholog s širokým spektrem odborných zájmů. Můžete stručně shrnout, čemu jste se během své dosavadní profesionální dráhy věnoval?

Jednou mě vylekal kolega doc. M. Brichcín, když prohlásil, že mám sedm odborných zájmů. Měl ale pravdu. Léta jsem se společně s doc. J. Štikarem výzkumně zabýval problematikou psychologie inženýrské a dopravní, snažili jsme se také tyto vědní obory systematicky zpracovat. V osmdesátých letech jsme např.  ve spolupráci s dr. M. Strížencem z Bratislavy vydali učebnici inženýrské psychologie. Nyní zpracováváme v širším týmu systematicky poznatky z oboru psychologie práce a organizace. Výzkumem efektivity simulátorů, vyvinutých pro rozvoj dovedností, jsem se intenzivně zabýval v Praze, Vídni a Berlíně, výzkumem aplikačních možností hypnosugesce v Praze i na Stanfordské univerzitě v Kalifornii, výzkumem demokratických způsobů výuky ve spolupráci s Univerzitou v Zürichu. Již dlouho provádím také výzkumy historie psychologie v Česku, Slovensku, Rakousku, Německu a USA.

Již mnoho let přednášíte na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity dějiny psychologie. Jaké jsou vaše zkušenosti s tzv. „lokálními dějinami“?

Historie psychologie nás učí chápat souvislosti ve vývoji psychologických pojmů, teorií a metod. Ukazuje nám ale také závislost vývoje psychologie na společenských podmínkách v dané lokalitě. Jsou období bohatá, ideově otevřená, související s rozvojem jiných věd. U nás jde například o léta dvacátá a třicátá s rozmachem psychotechniky. Jsou však i období chudá, stagnující pod vlivem předpisující ideologie. Teprve od roku 1990 bylo u nás možno systematicky nepředpojatě přednášet a publikovat o tak významných směrech, jako jsou behaviorismus, gestaltismus, humanistická a transpersonální psychologie.

Společně s J. Brožkem jste vydal knihu Psychological Ideas and Society. Můžete ji stručně představit našim čtenářům?

Tato publikace je zaměřena na psychologické myšlení a jeho vztahy k problémům společnosti. Původní myšlenky významných osobností české národnosti, které studovaly nebo učily na Karlově univerzitě od 14. století dodnes. Vybrané stati jsou zaměřeny na otázky národní a charakterové, na otázky mravní, na výchovu a na to, co v českém psychologickém myšlení směřuje k demokracii. Vedoucím motivem tohoto souboru různých psychologických studií je humanismus. Monografie vyšla k 650. výročí Karlovy univerzity.

Domníváte se, že do budoucna poroste vliv psychologie na celospolečenské procesy?

Myslím, že postupně poroste, hodně očekávám například od politické psychologie. Psychologie v oblasti politiky by měla mít určitou poradní funkci. V tomto smyslu  má politicko-psychologický přístup dvě závažné přednosti. První přednost vychází z přesnějšího, nezaujatého psychologického poznání jednajícího partnera, neboť správné psychologické porozumění jeho povaze, eventuálně i pochopení jeho podvědomých reakcí, je podstatným předpokladem pro psychologicky správné politické jednání. Z této přednosti může plynout i další zisk: správné psychologické porozumění partnerovi. Důsledkem porozumění politice ostatních mohou vzniknout realističtější politická stanoviska, která mohou vést k tvořivé politické atmosféře, spolupráci, k neutralizaci politického napětí i k produktivnějšímu řešení politických problémů.

Rozhovor vyšel v časopise Propsy č. 9 v roce 1997 (zde zkráceno)

Interview: Geschichte hilft uns, Zusammenhänge zu verstehen – mit Jiri Hoskovec über Geschichte, Bücher und Zusammenarbeit

Was hat Sie zu dazu gebracht, sich mit Psychologie zu beschäftigen?

Als ich ungefähr 15 Jahre alt war, habe ich ein Buch des amerikanischen Psychologen S. Stansfeld Sargent „Grundzüge der Psychologie – Basislehre großer Psychologen“ gelesen. Die Biographien der großen Psychologen faszinierten mich und weckten mein Interesse für die Psychologie.

Man kennt Sie als Psychologen, der ein breites Spektrum an Interessen hat. Mit welchen Gebieten haben Sie sich während Ihrer professionellen Tätigkeit besonders auseinandergesetzt?

Es sind sieben - einer meiner Kollegen überraschte mich mit dieser Feststellung. Mit meinem langjährigen Kollegen Doc. J. Štikar befassen wir uns in Prag mit Verkehrs- und Ingenieurpsychologie, Arbeits- und Organisationspsychologie. Bei gemeinsamen Projekten zwischen Prag, Wien und Berlin (damals Westberlin) habe ich mich besonders mit der Untersuchung der Effektivität des Einsatzes von Simulatoren für das Erlernen komplizierter Tätigkeiten befasst. An der Stanford University (Cal.) und in Prag beschäftigte ich mich mit Anwendungsmöglichkeiten von Hypnose und Suggestion, in einer Zusammenarbeit mit der Zürcher Universität mit der Untersuchung von demokratischen Unterrichtsprozeduren. Ich forsche auch seit langem im Bereich der Geschichte der Psychologie in Tschechien, der Slowakei, Österreich, Deutschland und den USA.

Sie unterrichten seit längerem an der Philosophischen Fakultät der Karlsuniversität Geschichte der Psychologie. Welche sind Ihre Erfahrungen, die Sie mit der sogenannten „Lokalen Geschichte“ gemacht haben?

Die Geschichte der Psychologie hilft uns, Zusammenhänge zu verstehen, wie zum Beispiel psychologische Begriffe, Theorien und Methoden entstanden sind. Sie zeigt uns aber auch, wie die Entwicklung der Psychologie von den gesellschaftlichen Rahmenbedingungen im jeweiligen Umfeld  abhängig ist. Bei uns handelt es sich zum Beispiel um die zwanziger und dreißiger Jahre des 20. Jh. mit dem Aufschwung der Psychotechnik. Es gibt aber auch sehr schwache, stagnierende Zeiten, die unter dem Einfluss der vorschreibenden Ideologie leiden. Erst nach dem Jahr 1990 war es bei uns möglich, systematisch und objektiv vorzutragen, und über so wichtige Richtungen zu publizieren, wie Behaviorismus, Gestaltismus, humanistische und transpersonale Psychologie.

Sie haben zusammen mit J.Brožek das Buch Psychological Ideas and Society veröffentlicht. Können Sie dieses kurz vorstellen?

Dieses Buch berichtet über psychologisches Denken und dessen Zusammenhang mit gesellschaftlichen Problemen. Gesammelt wurde originales Gedankengut von wichtigen Persönlichkeiten unseres Landes, die an der Karlsuniversität seit dem 14. Jahrhundert bis heute studiert oder gelehrt haben. Die ausgewählten Artikel befassen sich mit Fragen der Nationalität, des Charakters, der Sitten, Erziehung und damit, was in diesem tschechischen psychologischen Denken zur Demokratie führt. Die Monografie ist anlässlich des 650-jährigen Jubiläums der Karlsuniversität erschienen.

Glauben Sie, dass Psychologie in der Zukunft einen größeren Einfluss auf gesamtgesellschaftliche Prozesse haben wird?

Ich glaube, dass der Einfluss größer sein wird, besonders im Bereich der politischen Psychologie. Psychologie im Bereich der Politik sollte im Besonderen eine Beratungsfunktion ausüben. In diesem Sinn hat ein politisch–psychologischer Zugang zwei wichtige Vorteile. Der erste Vorteil besteht im genaueren unvoreingenommenen psychologischen Kennen lernen des Gesprächs Partners, weil gerade das korrekte Verstehen seines Charakters und auch das Begreifen seiner unterbewussten Reaktionen sind eine wichtige Voraussetzung für ein psychologisch richtiges Handeln sind. Aus diesem Vorteil kann ein weiterer Gewinn resultieren: richtiges psychologisches Verstehen des Partners. Die Konsequenz aus dem Verstehen der Politik der anderen können realistischere politische Einstellungen sein, die zu einem kreativen politischen Klima führen können, zu Zusammenarbeit, zu Neutralisierung von politischen Spannungen und auch zu produktiveren Lösungen politischer Probleme.

Das Gespräch erschien in Tschechisch in der Zeitschrift Propsy Nr. 9, 1997 (hier gekürzt)

Interview: History is helping us to understand continuity and discontinuity – Jiří Hoskovec about history, books and cooperation  

What influenced you to become a psychologist?

When I was fifteen, I read with great interest S. Stansfeld Sargent’s book „Basics of Psychology – Essential Teachings of Great Psychologists“. The Czech translation by J. Souček was published in Prague in 1947, and I read it shortly after it had appeared. Most interesting I found the biographical data written in the style of „who is who in world psychology“. 

You are known as a psychologist with a wide range of scientific interests. Can you summarize what areas of psychology were most important during your professional work?

I was very surprised when my colleague M. Brichcín reported about me, that I have seven areas of interest in the field of psychology. But he was right. Several years I have spent with research on engineering and traffic psychology jointly with J.Štikar and we tried to cover this area systematically and published, in cooperation with M. Stríženec from Bratislava, a handbook on engineering psychology. Currently I am cooperating in a team aiming to systematically evaluate knowledge from work and organizational psychology. In Prague, Vienna and Berlin I participated in investigations of the effectivity of simulators, developed to train skills. At Stanford, California, I participated in research concerning learning while sleeping. With colleagues from the Zurich University I studied democratic ways of teaching. Investigations in history of psychology I carried out in the Czech Republic, Slovakia, Austria, Germany and USA.

You have been teaching for many years on the Philosophical Faculty of the Charles University History of Psychology. What is your experience with so called „local history“?

History of psychology helps us to understand continuity and discontinuity, how psychological ideas, theories and methods developed. It shows us also the dependence of this process on the state of the society.  There are periods, open for new ideas and enriched by other sciences. In our case these were the twenties and thirties of the 20. Century, when psychotechnics developed rapidly. But there are, on the other side, periods of stagnation under the influence of directive ideologies, as we experienced in our country. Only after 1990 it was possible to teach and publish systematically and objectively information on such important movements like behaviorism, gestaltism, humanistic and transpersonal psychology.

You have written a book with J. Brožek under the title „Psychological Ideas and Society“. Can you introduce it briefly?

This book is focused on psychological thinking and its affinity to social problems. It is a selection of original thinking of important Czech personalities studying or teaching at Charles University in the period of the last 650 years, beginning in the 14. Century. The selection of texts concerns nationality, character, ethics and pedagogy, tracing ideas, which supported democratic thinking in Czech psychology. The main theme of this collection on psychological ideas is humanism. This monograph was published on the occasion of the 650. Anniversary of Charles University.  

Do you think that the importance and influence of psychology on complex social processes will rise in the future?

I think that its influence will rise, especially in the field of political psychology. Psychology in politics should have a specific consulting function, where it brings two important advantages, the first one results from a clear and objective understanding of the personality of the partner, the politician must deal with. Correct psychological knowledge of his/her character and eventual unconscious reactions are an important basis for a politically correct approach and negotiations with a specific partner. A further profit of this knowledge is psychological understanding of the partner. The outcome of understanding the politics of the others can be forming of own, more realistic political positions, resulting in a creative political atmosphere, cooperation and neutralization of political conflicts towards more productive solutions of political problems.